Nebeská válka

Na konci války byla stvořena sféra Propast, která se stala jedním z hlavních hráčů mnohovesmíru.

A'Dhamar'Falus dovedl své následníky na kamenné pláně, kde hodlal založit novou civilizaci svých ďáblů. Založil tak město, které pojmenoval Peklo. Démoni pak několik dekád žili vlastním životem, jako obyčejní lidé, ale postupně si uvědomovali, že i když získali svobodu, nejsou uzpůsobeni k pokojnému životu vesnických dobráků. Někteří z nich začali být nespokojení a když se politická delegace, vedená démonickým knížetem Orkusem vydala do vnějších sfér, aby postupně navštívili své dávné spojence z války proti starším bohům, vártila se rozčarovaná a naštvaná.   "Dřeme se tu ve špíně jako otroci, před tebou, zatímco oni si žijí na obláčcích, bez nejmenšího nedostatku," pravil orkus k A'Dhamar'Falovi, "Bohům stačí si něco vymyslet a zhmotní se jim to u nohou! Titáni dostali zemi, ve které není nedostatku!"   "Ano?" podivoval se A'Dhamar'Falus, "A co mi tím, kníže, chceš říct?"   "Měli bychom si je vzít! Náš vlastní ráj. Byli jsme nejdůležitější člen boje proti Starším bohům a nedostali jsme nic! A'Dhamar'Fale, já říkám jasně: Lepší vládnout v nebi, než sloužit v Pekle!"   A'Dhamar'Falus v té době sám nabýval moci srovnatelné s bohem 11 úrovně, a začal okamžitě tvořit plán, jak zajistit ráj svým následníkům. Roku 1226 jej konečně dal do pohybu. Démoni sežehli vše, co jim stálo v cestě, od kamenných plání až k Londorským ostrovům, a jakmile posbírali dost duší na rozšíření svých armád, vydali se přímou magickou cestou do vnějších sfér.   Táhlé interdimenzionální boje zachvátily mnohovesmír. Dřívější spojenci se zabíjeli, titánský Olymp se stal jen ostrůvkem v moři krve, některé sféry Mladších bohů padly. Nakonec se ale koalici dobra znovu podařilo démony vytlačit. Nejdřív z jednotlivých vnějších sfér, zpátky na Zem, do kamenných plání.   Vojska démonů ustupovala, aby se obnovila v Pekle. A'Dhamar'Falus, zklamaný svým vlastním selháním, si neštěstí svého lidu kladl na svá ramena. Jeho lidé se jen dožadovali spravedlnosti za své zásluhy, chtěli stejné vyznamenání, jako ostatní. Uvědomil si ale, že je možné, že cestu k němu lehce přehnal. Zastavil proto statisícové vojsko uprostřed cesty. Shromáždil je v jednom velkém, neorganizovaném hloučku, vytáhl svou dýku a ceremoniálně se bohl do břicha. Jeho černá krev potřísnila zem. Jeho mocná slova ji očarovala. Jeho božská moc se vytratila. Jeho božská oběť ho zanechala slabým na úrovni běžného smrtelníka a přenesla všechny jeho druhy do Propasti - sféry, která vznikla z jeho krve a lásky k bližním s pomocí sebeobětování.   A'Dhamar'Falus se tak stal prvním Vardaranem. Jeho moc ale přesto v jeho těle zůstávala, i když stopově, a dovolila mu tak žít jak jen dlouho ho nikdo nezabije. Vydal se do pozdější Eugimoie, aby tu založil magickou knihovnu a vzdal se cesty zla výměnou za co největší poznání. Jelikož už ale nebyl mocným bohem, životnost jeho paměti nebyla zcela v souladu s životností jeho těla. S časem sám zapomněl, že založil tuto instituci, a zapomínal taky na věci, které se staly dříve než před asi tisíci lety, a v domění, že je pouhým knihovníkem, zkrátil své jméno do podoby Dhamfal a začal vystupovat jako obyčený vzdělaný muž.