006 - Tvrz Lachnu a okolí

Nezián v něm popisoval celý proces únosu Lízy od začátku do konce. 4. září si jej najal jakýsi bohatý pan V., aby unesl Lízu a předal mu ji živou. Nabral ale oproti plánu třídenní zdržení, protože se vožral s kámošem Giacomem. Aby zpoždění dohnal, Giacomo ho teleportoval i s mezkem a vozejkem do Javořiny. 10. září se ubytoval v hostinci v Javořině a začal Lízu balit. 13. září si všechno v lese připravil a Líze hodil do pití oblbovák. Na Lízu to asi moc nefungovalo, nebo Neziána prokoukla a v lese místo toho, aby se nechala dobrovolně unést, použila na svého únosce ohnivá kouzla a pořádně ho sežehla. Bohužel se ale chytila do jeho pasti, a když se ten hajzl probral, tak visela za nohu na provaze na větvi hlavou dolů, omdlelá a krvácející z hlavy. Nezián jí naložil na vozejk a vyrazil do Ife. Cestou ovšem narazil na Bajžinky a raději vřískající gobliny rozsekal dřív, než by na sebe upozornili paladina (Marcuse), kterého viděl před tím na cestě. Pak se rozhodl přespat v nedaleké tvrzi. Prohlížel si rozsáhlé sklepení pod tvrzí a sebral spoustu zajímavých věcí, ale pak ho jeho pískáčky upozornili, že venku si jeho vůz prohlíží Marcus a snaží se Lízu probrat. Nezián jej vlákal do podzemí, kde Marcus narazil naši starou známou Lýdii. Nejdřív ji trochu pořezal, ale to nemělo valný efekt, tak na ni použil bombu. Když ale zapaloval doutnák, Nezián ho praštil zezadu do hlavy, sebral mu jeho věci a uvěznil ho v nejspodnějším patře sklepení. Potom se se vším vydal dál lesem a doufal, že mu Giaco hodí teleport. 17. září k ránu dorazil k observatoři, vyjel nahoru i s vozejkem, aby si odpočinul. Líza se probrala z mrákot, otevřela oči a zkameněla pod silou Javoninýho pohledu. Nezián se lekl, zvrhnul vozejk, ze kterého vypadla zkamenělá Líza a upadla jí hlava. Neziánovi to hned došlo, kryl si předloktím oči a píchal kolem sebe mečem, což způsobilo akorát to, že píchnul mezka, který se splašil, shodil vozejk ze skály a utekl pryč. Nezián alespoň sbalil Lízy hlavu do batohu, oblékl si Marcusovo brnění a pokračoval pěšky. Pak se mu ozval Giacomo pomocí mluvícího šutru, co mu přinesla vlaštovka, a varoval ho před Baltazarem, který se vydal hledat Nikeu do stejné lokality, kde se teď nachází Nezián. Giaco mu poradil, aby kontaktoval jeho kamarády penězokazce na nedaleké opevněné tvrzi, kteří mu pomohou získat kamenné tělo Lízy. Nezián ho poslechl, spojil se s bandou penězokazců a vyrazili spolu do observatoře za medúzou pro Lizino tělo…   Zbytek jsme už vlastně viděli na vlastní oči. Raubíři byli překvapeni, když na observatoři byli kromě Medúzy i ozbrojení zlobři a trpaslíci a jediný, kdo z bitky vyvázl, byl bohužel Nezián, alespoň že bez svého deníku. Pak jsme pohřbili naše známé trpaslíky jak se sluší a patří a zloduchy pohodili v lese líté zvěři také jak se sluší a patří. Nejprve jsme jim ale prohledali kapsy a u trpaslíků našli klíče zřejmě od jejich domova. Také jsme si od mrtvých vzali nějaké jejich oblečení, zbroj a zbraně, protože oni je již potřebovat nebudou, zatímco nám by se hodit ještě mohly. Pak jsme uvažovali, co dál podnikneme. Báli jsme se, že nám Nezián ufrnkne pomocí teleportu do Ife i s Lízinou hlavou, a tak jsme se ho rozhodli jít co nejdříve hledat a vyrazili jsme směrem, kde jsme se domnívali, že je tvrz s penězokazeckou dílnou. Tvrz se nacházela na ochozu nad jeskyněmi, ve kterých bydleli naši známí a teď už bohužel nebožtíci trpaslíci a zlobři. Napadlo nás jeskyni ještě jednou pořádně prohledat, kdyby do ní vedla nějaká studna či šachta z horní tvrze, abychom do ní pronikli nepozorovaně.   Vlezli jsme tedy do jeskyně a došli k železným dveřím. Konrád už už chtěl použít hrubé síly, když jsme si vzpomněli, že Fabio disponuje klíči, které našel v kapse trpaslíka. Dveře se jimi opravdu daly otevřít a my se objevili v chodbě vedoucí do trpasličího apartmá. Po levé straně byla výsernice, kterou jsme se rozhodli detailně neprohledávat. Naopak o kousek dál byla napravo místnost, kterou obývala pravděpodobně trpaslice. Bylo v ní stojací umyvadlo na nožičkách, komoda a postel, pod kterou byly růžové papuče s bambulkou velikosti 52. Postel byla úhledně ustlaná, v komodě byla noční košile, růžový župánek, kožešinový plášť a pár železných ozdob. Chtěly jsme si s Nikeou vzít ten plášť, ale nakonec jsme usoudily, že už je vyšlý z módy a stejně by nám byl krátký. Konrád si vzal masivní železný náhrdelník. Chtěla jsem si vzít náramek a v Ife za něj pořídit nějaké bylinné směsi, ale byl hrozně těžký a Fabio odmítl mi ho nést. Hlavně že k tomu, abych mu svítila svou lucernou na cestu, jsem mu dobrá… V další místnosti byl stůl, židle a podstavec se svíčkou a křesadlem. Na zdi visela zašlá tapisérie.   Pokračovali jsme dál a vešli do velké haly se sloupy, která určitě dřív sloužila jako chrám. Nyní v ní byly dvě rozestlané postele, stojany na louče, židle, stůl a na něm talíře a další nádobí. Došlo nám, že zde bivakovali naši dva známí trpaslíci. Z této místnosti vedly jedny dveře na sever, jedny na východ, kterými jsme přišli, a troje na jih. Konrád celou dobu myslel jen na trpaslíkovici, kterou by tady mohl najít, a nebylo to s ním k vydržení. Když jsme vešli do chrámové místnosti, začuchal a ihned vyrazil do severní místnosti, kde ji opravdu našel. Vyžunkl skoro celou lahev, takže to s ním pěkně zamávalo a nemohl se tak zúčastnit dalšího prohledávání. Jihozápadní místnost sloužila evidentně jako zbrojnice a střílna, protože se v ní nacházely stojany na zbraně, menší kuše, střílny a menší lavička pro strážného. V jihovýchodní místnosti stály ve stojanech dvě kopí, asi metr padesát vysoká. Prostřední dveře vedly do chodby přepažené masivními železnými dveřmi. Domysleli jsme si, že vedou do velké jeskyně, ve které jsme se utkali se zlobryní a seznámili se se Starým Hummarem. Byly to dveře oddělující trpasličí a zlobří část jeskyně. Přestože jsme jeskyni prohledali důkladně, nic jiného jsme již nenašli a tak jsme se najedli z trpasličích zásob a prospali se do půlnoci.  

19. 9. 1226

Protože jsme nenašli žádnou tajnou cestu do tvrze, museli jsme k ní vystoupat po stráni z východní části. Drželi jsme se dál od cesty a přiblížili se k tvrzi. Byla to čtvercová vila, 25 m široká se sedlovou střechou a obehnaná tří metrovou palisádou. V její jižní části byla hlavní brána. Na severní části jsme našli zadní dveře. Byly asi dvě hodiny v noci. Chvíli jsme se rozhodovali, co budeme dělat a jestli branku nenápadně přelezeme. Fabio pořád vyjadřoval své nespokojení nad tím, že se chceme vloupat do cizí vily a že to je velmi nezdvořilé chování. Než jsme ale stačili cokoli udělat, ozval se alarm a za palisádou se začínala rojit světla loučí. Dali jsme tedy na Fabiovu radu, obešli dům a předstírali, že naše úmysly jsou čisté… Nejdříve se otevřelo malé okénko v bráně, kterým na nás zamířil šíp. Fabio se představil nekonečnou řadou svých titulů a sdělil jim, že je zbloudilý šlechtic se svou družinou, který hledá místo na přespání. Okénko se zavřelo a byli jsme na hodnou chvíli ponecháni o samotě. Pak se brána otevřela a Fabia přátelsky přivítal majitel vily, který se přestavil jako Filip Da. Ihned pozval Fabia k sobě do vily, zatímco nás ostatní nejen že nazval fraucimorem, čímž pasoval Fabia do role šlechtické paní, ale navíc nás poslal ubytovat se mimo vilu do domečku pro služebnictvo. Ujala se nás ozbrojená paní, kterou nám Filip Da přestavil jako Limu a kterou doprovázelo jakési pumovité zvíře a další dva ozbrojenci. Lima disponovala krásným vzhledem, ale projev měla horší než obecní idiot.   Otevřeli nám domek pro služebnictvo a vyzvali nás, abychom do něj vstoupili. Protože okno nemělo mříže, důvěřivě jsme napochodovali dovnitř. Jediná Nikea nedůvěřivě odporovala s tím, že chce zůstat ještě chvíli na vzduchu. Zatímco Konrád zjistil, že oknu chybí klika a nejde otevřít, jeden z ozbrojenců strčil Nikeu dovnitř, a tak jsme pochopili, že zdvořilé chování, které po nás Fabio vyžadoval, nám v těchto končinách bude k ničemu, a že úmysly místních jsou asi tak čisté, jako ty naše…   Když jsme se vzpamatovali z nedobrovolného ubytování v chatrči, začali jsme vymýšlet plán, co dál. Konrád chtěl strčit do dveří a zaútočit na strážné, což jsme asi měli udělat, ale Konrád bohužel opět podlehl naléhání přeopatrnělému zbytku skupiny. Navíc jsme nevěděli, jestli třeba Filip Da Fabia ve vile nemučí, nebo naopak jsme nechtěli pokazit, kdyby třeba Fabio s Filipem Da něco u sklenky vína vyjednal nebo vyzjistil. Nakonec jsme se rozhodli vylézt na střechu a překvapit venkovní stráže nečekaným útokem. Nikea učinila sebe a Aggu nevycititelnými, vylezli otvorem nad ohništěm na střechu, skutáleli se po doškách na zeď opevnění a slezli na zem na severní straně chatrče. Pak nám otevřeli zadní dveře a my jsme mohli vylézt ven. Konrád uviděl svým trpasličím superviděním, že se na strážní věži pohybuje nějaký lučištník. Konrád nás ovšem začal varovat příliš hlasitě, takže než jsme stačili využít momentu překvapení, naši 2+1 strážní obešli chatu a přišli se na nás podívat. Zjistili, že máme otevřené dveře, a jejich pohledy naznačovaly, že jsou připraveni se s námi festově porvat. Navíc ten jejich pumodlak či co z nás asi vysával únavu a netvářil se vůbec přátelsky. Takže jsme se zase poslušně zavřeli v chatě a přemýšleli co dál…   Během vášnivé diskuse jsme zaznamenali skrze mléčné sklo okna pohyb a krátký zelený záblesk. Než jsme na něco přišli, tak nás přišel navštívit sám Filip Da se soudkem vína. Nejdřív jsme dostali vyčiněno, že rušíme zdejší noční klid, ale pak se začal tvářit přátelsky a vyzval nás, ať si k němu přisedneme. Byli jsme z celé situace dost zmatení a nevěděli, jak máme reagovat. Jeho přátelskost nám přišla dost podezřelá.   Nezodpověděl nám na otázku, proč nás tam jeho ostraha drží pod zámkem, naopak my jsme mu odpověděli, proč bušíme v noci na vrata jeho obydlí. Jak jsme se později dozvěděli, alespoň to bylo v souladu s tím, co mu řekl Fabio: že hledáme ztracenou kamarádku. Když jsme dopili a Filip Da odešel, nechal za sebou odemčené dveře, které již nikdo nezamknul. Nenapadlo nás bohužel nic lepšího, než to zalomit a spát.  

20. 9. 1226

Ráno nás strážní vzbudili a vyprovodili nás k hlavní bráně. Tam už stál Fabio s pánem domu a loučili se spolu. Sotva se za námi vrata zavřela, spustili jsme na Fabia, co se dělo ve vile. Fabio byl nejdřív tajemnej jako hrad v Karpatech, až jsme ho začali podezírat, že si něco nechává pro sebe, ale nakonec z něj vypadlo, že se mu nepodařilo od pána domu zjistit prakticky nic. Zosnovali jsme tedy plán, jak zjistit, zda se ve vile nachází penězokazecká dílna a Nezián. Bohužel ani ten nedopadl tak, jak bychom si přáli. Schovali jsme se za skalkou a podařilo se mi užmoulat dvě kuličky z Altarovy zhouby.   Vymysleli jsme si krycí historku a zabušili na dveře. Nejprve se v okýnku objevil jeden z našich hlídačů a pak zavolal na hlídačku s pumodlakem. Ta byla vzhledem k její inteligenci, kterou jsme určili jako nízkou, terčem mého bylinkového kouzla. Vstoupila jsem na minutu do její mysli a zjistila, že je v přízemí penězokazecká dílna, že nikoho jménem Nezián nezná a že většinou v noci zůstává klíč v zámku zadní branky…   Hlídač se nás mezitím vyptával, co tady zase chceme, a pan Fabio mu vysvětlil, že máme pro pána domu důležitou informaci – že baron vzkazuje, že očekává další dodávku. Filip Da nás ale nechtěl přijmout a poslal nás do háje. Když jsem skončila s mentální návštěvou hlídaččiný mysli a vrátila se zpět do svého těla, bylo na čase poslechnout hlídače a odejít. Pan Fabio se však ještě zeptal, co všechno umí ta „kočička“. Hlídačka se chtěla pochlubit a ukázat nám, co její mazlíček dokáže. Hlídač se toho hned chytil a chtěl pozvat i Filipa Da, aby se také pobavil. Ten jim ale k naší úlevě přikázal, ať nechají toho cirkusu a zavřou bránu. Hlídači ho uposlechli a my se vydali zpět po cestě. Asi po čtvrt hodině jsme se schovali za menší skalkou a vymýšleli, co dál.   Vzácně jsme se shodli na ďábelském plánu, který navrhla Nikea a ve kterém také měla hrát hlavní roli. Nejprve jsme prošli detaily plánu, a když jsme měli pocit, že máme hotovo, zašli jsme do asi půl hodiny vzdáleného lesa a tam společně hledali byliny, abych doplnil zásoby. Pak jsme se vrátili ke skále, a zatímco jsem vyráběla nějaká léčivá pitíčka, ostatní se dali do řeči. Pan Fabio se zeptal Konráda, odkud pochází a jak se vůbec vzal v Javořině. Konrád toho ale na sebe nechtěl moc prozradit, pořád tvrdil, že pochází ze severu, i když jeho skiropský přízvuk svědčil o jihu… Vyrůstal prý s desítkami tisíc dalších trpaslíků v trpasličím podzemním městě. Nedělalo mu problém se nám přiznat, že chodil za školu, co ale pohledával v lesích u Javořiny a co ho tak zmasakrovalo, říct nechtěl.   Pan Fabio byl alespoň o něco sdílnější, i když bylo vidět, že se mu o minulosti nehovoří snadno. Pocházel ze šlechtického rodu na severu Kalevy a byl poslán na vzdělání na jih na panství k vévodovi z Thirnanogu. Bohužel většina kraje Ktesilska byla nedávno napadena skřety z Baragoru a vojáky ze Sikelu a místní obyvatelé útoku podlehli. Jakmile se Pan Fabio se dozvěděl o smrti své rodiny a vydrancování svého domova, rozhodl se utéct na jih, což se mu naštěstí podařilo.  

21. 9. 1226

Pak jsme si trochu schrupli a kolem druhé hodiny ranní začali uskutečňovat náš plán. Ten spočíval v tom, že se Nikea promění do podoby páry, pronikne do vily a nenápadně ji prozkoumá. Na celou akci však měla pouze 4 minuty, takže jsem ji radši požehnala pomocí Dobročaru, kdyby se to nějak zvrtlo, aby se z toho vylízala. Ale i tak jsme byli dost nervózní a oddychli jsme si, když se za chvíli Nikea v pořádku vrátila.   Pak nám vyprávěla, co všechno viděla. Vstupní místnost byla hezká a udržovaná, byly v ní botníky a sochy. Pak se vydala do východní místnosti, ve které stála váza, skříňka a vedly z ní schody nahoru. Z místnosti se vydala na sever. Pokoji dominoval velký stůl s židlemi. Kromě stolku a skříňky s alkoholem byl na severní stěně krb. Skrz něj byly slyšet lidské hlasy, ale nepodařilo se jí protáhnout se jím do horního patra.   Proto pokračovala dveřmi na západ do místnosti, která sloužila pouze jako rozcestí do všech hlavních místností. Z ní pokračovala na sever do hlavního sálu, kde byl stůl pro početnou rodinu a krb společný pro tuto a pro jižní místnost. Před krbem byla lavice. Kovová raznice svědčila o tom, že se zde razí (a pravděpodobně i kazí) mince. Pohybovala se tam hospodyně, která prostírala na stůl jídlo. Z této místnosti vedla chodba na východ a z ní vedly dveře na jih, kde byl menší pokojík se závěsem, stolkem a židličkou, pracovní stolek s listinami a policová skříň. V protilehlém severním pokojíku byl jen stolek. Pak se přesunula na západ přes ústřední křižovatkovou halu a pronikla do kuchyně. V ní byla černá kuchyně, necky na mytí nádobí, přípravný pult, skříňky a činily se zde dvě postavy – menší hobit s kuchařskou čepicí a asi 12 letý lidský chlapec, který myl nádobí. Stačila ještě projít do jižní místnosti, kde byly jen schody do 1. patra a pak už se musela urychleně vypařit. Nestihla tedy prozkoumat poslední severozápadní místnost v přízemí a 1. patro vůbec.   Sotva si Nikea odfrkla a nabrala zase sílu, pustila se do druhé průzkumné výpravy. Když se za chvíli objevila u nás za skálou, byla v hrozném stavu, celá popálená, zkrvavená a sotva při vědomí. Když vypila hojivý lektvar a trochu se vzpamatovala, vyprávěla nám, že se jí v 1. patře podařilo prozkoumat jen jednu místnost. Vyšla po schodech nahoru, odkud vedla chodba s obrazy na sever. Na východ vedly dveře, za kterými slyšela jakého oddychování. Myslela si, že se jedná o někoho spícího, proto se odvážila propařit se klíčovou dírkou do pokoje. Okamžitě pocítila zranění od nějaké ženy, která na ni zaútočila zelenými blesky. Bylo jasné, že čarodějka o přítomnosti Nikey věděla. Nikea se dala hned na útěk, při kterém schytala další várku zraňujících blesků. Jen tak tak se jí podařilo dovléci se k nám. Vděčně se na mě podívala a poděkovala mi za požehnání, které jsem jí dala a díky kterému pravděpodobně přežila.   Chvíli jsme spekulovali, že je možné, že ten zelený záblesk, který jsme předchozí noci viděli, nebyl teleport pro Neziána, ale zelené blesky neznámé čarodějky. Směr, odkud jsme ten zelený záblesk skrz okno z chatrče viděli, by tomu odpovídal, protože pokoj s čarodějkou byl přímo naproti. Z úvah nás přerušil hluk od brány. Půjčila jsem Fabiovi svůj dalekohled, aby vykoukl zpoza kamene a podíval, co se to tam děje.   Vypadalo to, že před branou je několik místních ozbrojenců a chystají se na nás. Dva z nich byli na koni, jeden z nich se vydal směrem po cestě pryč, ale další jel přímo na nás. Konrád navrhl, že natáhneme od kamene k protějšímu křoví provaz, aby o něj kůň zakopl. Přestože Pan Fabio naši taktiku skvěle organizoval, jezdec se do připravené pasti nechytil. Pár sáhů před provazem snížil tempo a přicházel k nám krokem s nataženým lukem. Najednou mu luk praskl, což ho vyvedlo z míry a zastavil koně úplně. Všimli jsme si spokojeného Aggy a bylo nám jasné, že je to zase jeden z jeho dřevařských tríčků.   Dál už jsme na nic nečekali a zaútočili. Zatímco můj první hod obřím kamenem zasáhl jezdce solidně, že se tak tak udržel na koni, druhý ho minul. Agga na něj také vystřelil svým lukem, ale netrefil se, stejně jako pan Fabio. Nikea tomu nasadila korunu, když střelila sama sebe do brňavky kamennou střelou. Jezdec se dal na ústup, ale naštěstí ho druhá střela pana Fabia srazila k zemi. Pak už jsem jen viděla rudý plamen v Konrádových očích a bylo mi jasné, co se chystá udělat. Volala jsem na něj, že jezdce zajmeme a budeme ho vyslýchat, aby mu neubližoval, ale Konráda zcela ovládla jeho frustrace z předchozích dní a skočil s rozeběhem a celou svou vahou na jezdce. V kaši, která z něj zbyla, jsme našli jen nůž…   Když jsme se zklidnili, tak jsme si všimli, že ozbrojenci chytili jezdcova koně, který se vrátil k bráně, vlezli za opevnění a zavřeli za sebou bránu. Hlavní problém ovšem byl ten, že druhý jezdec byl už určitě daleko na cestě pro posily a my nebyli ani trochu blíž k zjištění toho, zda je ve vile Nezián, nebo alespoň hlava Lízy. Naopak jsme se na vlastní kůži přesvědčili, že navíc kromě kočičky hlídá dům schopná čarodějka.   Dali jsme tedy hlavy dohromady, dodali si kuráže a naplánovali útok na tvrz. Protože jsme ale byli už po předchozí probděné noci hodně unavení, museli jsme se nejprve vyspat. Zašli jsme ale ještě do lesa na byliny a louče, Agga si naostřil své kolíky, já uvařila lektvárky a zalehli jsme. Tentokrát jsme ale pro jistotu drželi hlídky. Za svítání jsme se nenápadně přesunuli na jihovýchod opevnění. Zapálili jsme zcela nemagicky louče křesadlem a hodili jsme je na střechu kolárny. Už to vypadalo, že se náš pečlivě připravený a vyprecizovaný plán nepodaří, ale nakonec naštěstí střecha přeci jen od jedné louče chytila a začala hořet. Přesunuli jsme se tedy urychleně k severní brance, kde jsme doufali, že bez problému pronikneme do útrob tvrze pomocí klíče, který podle našich informací nechává nočního povyražení chtivá obhroublá majitelka kočičky standardně v zámku.   Ale jak se dalo čekat, v našem dobrodružství nic neproběhne hladce. Agga se sice pomocí své akrobacie a Konrádových silných ramen vyhoupl přes zeď, ale dopadl na druhé straně přímo na meč strážného, který držel tou dobou stráž v hlídkové budce. Podle jeho zoufalých skřeků jsme poznali, že jeho život visí na vlásku, takže si Fabio vlezl Konrádovi na ramena a s vypětím sil se také přehoupl a šel si to se strážným vyřídit na férovku. Já byla z nastalé situace poněkud paralyzovaná, ale Nikea si pohotově vlezla na moje ramena a střílela na strážného své kamenné střely. Už to vypadalo, že je má strážný také 9 životů, ale nakonec ho Fabio dorazil. Agga už nevydával žádné zvuky a ležel bez hnutí, takže Fabio sebral strážnému klíče, odemkl branku a my s Konrádem jsme mohli vejít dovnitř. Ihned jsem dala Aggovi léčivý odvar, aby se mu vrátila trocha života do žil. Od hořící kolárny se k nám valil kouř a byl slyšet povyk.   Sotva jsme se trochu vzpamatovali, už k nám běželi 4 ozbrojenci, čímž vzal náš plán nenápadně proniknout do vily definitivně za své. Zatímco se k nám řítil náš starý známý strážce se strážkyní a její kočičkou s meči z východní části, na západě se zastavili dva lučištníci a začali po nás pálit šípy. Byl to nesnadný boj, který nás utvrdil v tom, že bychom ještě nějakou chvíli měli trénovat své bojové umění na krysách, bobrech a jiné havěti. Fabio s Konrádem udatně bojovali se šermíři, Fabio bohužel po chvíli dopadl podobně jako Agga před brankou. Agga exceloval se svými bojovými kolíky, ale po chvíli schytal zásah šípem a už byl zase v tratolišti krve… Byla jsem nerozhodná, komu dát jako prvnímu první pomoc, zda Fabiovi či Aggovi, ale vypadalo to, že pokud ji neposkytnu urychleně Aggovi, tak mu pak dám maximálně poslední pomazání. Navíc známe šlechtice a to jejich přehánění, pokud jde o projevy zranění. Zkusila jsem napočtvrté hodit poltergeista, ale opět jsem minula, takže jsem usoudila, že bude opravdu lepší věnovat se léčitelství. Navíc to vypadalo, že Nikee se Fabia zželelo a běžela mu poskytnout první pomoc ona. Zatímco jsem Aggovi nalévala do chřtánu další lektvar, Konrád rozpůlil kočičku na 2 části a její majitelka utekla do vily. Strážný už byl mrtvý, stejně tak jeden lučištník a druhý pelášil také pryč.   Konečně byl vzduch čistý a my jsme kromě hekajícího Fabia mohli proniknout do útrob vily. Doprohlédli jsme přízemí, kde už jen byla spíž s masem a vystoupali do 1. patra. Za dveřmi jsme slyšeli tiché mumlání a pohekávání, a když Agga rozbil dveře, spatřili jsme naši známou čarodějku, jak obvazuje zranění majitelce již zesnulé kočičky. Konrád na nic nečekal a zaútočil svou sekyrou na čarodějku. Ta ovšem stačila udělat čáry máry a obalit sebe i svou kamarádku zeleným ochranným štítem. Sekyra se odrazila, jako kdyby narazila do pancéřových dveří. Měla jsem ještě nabitého poltergeista, tak jsem už zcela frustrovaná hodila po těch dvou ženskejch džbánem na vodu, ale ten se bohužel také odrazil… Pak už jsme jen přihlíželi tomu, jak se teleportují v zeleném záblesku pryč… Spolu s nimi zmizelo i jejich vybavení, kufříky, krabice na klobouky, kytky z vázy.   Prohledali jsme první patro, kde byly ubikace posádky a pokoj pána domu. Našli jsme v nich 7 zlatých, které si sice chtěl Agga nechat pro sebe, ale nakonec se zejména na můj nátlak o ně podělil s námi ostatními. Fabio poznal pokoj, ve kterém byl ubytován. Z ústřední galerie, kde byl stolek se 4 židlemi, křeslo a police se suvenýry z cest, vedly schody do 2. patra. Vyšli jsme po nich a prohledali půdu. Byly tam poházené trámy, sklad, komín od krbu a kamrlíky s věcmi, které patřily posádce a dveře do severní místnosti. Měli jsme klíče, takže jsme je mohli snadno otevřít a vstoupili jsme do kapličky. V ní ležel na zemi propíchnutý Filip Da a kudla ležela vedle něj.   Dali jsme se do společného prohledávání kapličky a objevili krytou místnost na východní straně. Byl to takový improvizovaný kutloch, ve kterém byl ubytovaný Nezián. Bylo tam vymetené místo, ze kterého bylo jasné, že tam něco bylo a zmizelo. Ale našli jsme alespoň malou mléčnou 20stěnnou kostičku, o které jsme netušili, k čemu může být dobrá.   Fabio ještě důkladně prohledal penězokazeckou dílnu v přízemí, našel tam hmoždíř, 2 raznice a pár šizených mincí, které si vzal k sobě. Pak jsme se šli podívat, v jakém stavu je okolí vily po požáru. Kolárna, kterou jsme zapálili, lehla kompletně popelem, ale bylo vidět, že místní služebnictvo včas vypustilo koně a vůz. Dohodli jsme se, že po prohledání objektu věnujeme čas odpočinku. Najdeme si každý svou ložnici a načerpáme energii.