015 - bitva v Marionově rezidenci

3. 10. 1226

Bitvu na Hvízdníku se podařilo vybojovat a ukázalo se, že Konrád býval svého času Neziánovým parťákem, byli spolu členy loupežnické bandy. Nezián tehdy vystupoval pod jménem Egon Eufrat Kisch. Tato událost zasela dávku nedůvěry vůči Konrádovi. Bitva nakonec skončila zajetím Neziána a velkými ztrátami na obou stranách. Do vyjednávání se zajatým Neziánem se na Hvízdník teleportoval Marionův čaroděj s tím, že byla napadena samotná Marionova rezidence a pokud jsme bojeschopní, tak nás okamžitě teleportuje do bitvy - což se i stalo.   Seběhli jsme dolů po schodech a vyšli ven na nádvoří. Kouzelník nám řekl, že útočníci jsou za bránou a tu musíme za každou cenu udržet zavřenou. Brána byla z druhé strany na závoru, takže bylo obtížné ji otevřít, ale mistr dřeva Agga si s tím poradil. Vešli jsme tedy před bránu, kterou jsme za sebou zase zavřeli. Na prostranství jsme viděli tři postavy, které bojovaly proti pěti. Tušili jsme, že obránci paláce budou v menšině a přispěchali jsme jim na pomoc. Útočníci byli zvláštního orientálního vzezření, takže jsme ihned viděli, ke komu se přidat. Místním se podařilo jednoho asasína zabít, ale během boje nakonec bohužel zemřel celý zbytek Marionovy posádky.   Uprostřed lítého boje jsme si všimli, že nad námi krouží nějaká dvouhlavá saň. Přistála u mě a Aggy a pokousala nás. Aggu dokonce chytila a proletěla se s ním ve svých pařátech. Pak s ním mrskla o zem, což už byla poslední kapka. Rychle jsem mu přispěchala na pomoc s léčivým lektvarem, protože bylo jasný, že už polyká anadělíčky. Všimli jsme si, že někdo sedí sani za krkem a řídí jí. Zahnala jsem tedy myšlenku, že bych si s ní přátelsky popovídala ve zvířečtině a přesvědčila ji, aby nás ušetřila. Konrád navíc konstatoval, že tu potvoru zná osobně, že je to právě ona, která ho onehdá rozsápala u Javořiny.   Vypadalo to, že odletěla a tak jsme pokračovali v boji s asasíny. Už jsme je měli téměř na lopatkách, když se zase objevila ta saň a než jsme stačili cokoli udělat, asasíni se k ní přivázali nějakými háky, co měli přidělané k rukávům. Jeden se však nezvládl v tom spěchu přiháknout a tak saň odletěla bez něj. To už na něj zaútočila Dana a dodělala ho natolik, že jsem pak do něj musela nalít drahocenný léčivý lektvar, abychom ho mohli vyslýchat. Jo, tradice je hold tradice… Saň nám tedy frnkla i s asasíny, ale upadl jim na zem svitek. Byla jsem dost v šoku, když jsem zjistila, že je na něm moje podobizna! Bylo tedy jasné, že nehledali Lízu, ale mě! Po rozhovoru s pohůnkem jsme přivlekli našeho zajatce do Marionovýho paláce. Ve vstupní hale jsme ale spatřili ležet podřezané tělo kouzelníka… Došlo nám, že to udělal asi Nezián, který se teleportoval s námi a který se asi rozvázal z pout…   Začali jsme tedy urychleně prohledávat palác, abychom zabránili jeho dalším případným vraždám. Prohledali jsme kopuli, v ní ale nic nebylo. Pak šel Agga prohledat jižní dveře, které nebyly ze dřeva a navíc Aggu popálily. Byla to past a tak to zas bylo s Aggou nahnutý… Dala jsem mu teda zase pár hltů macerátu z pamperky a už zase mohl skákat přes kaluže. Severní dveře naštěstí nebyly chráněny žádnou pastí, tak mohli vstoupit do zasedací místnosti s dobře zásobeným barem. Vlevo byla menší místnost pro ohřívárnu pokrmů. Chvíli jsme uvažovali, že tam přivážeme zajatce, ale nakonec jsme ho vzali raději s sebou. Prošli jsme tedy dveřmi vpravo do Marionovy pracovny. Na stole měl rozepsaný dopis „Milému Aegerovi“.   Vystoupali jsme z pracovny po schodech nahoru, kde jsme objevili tajné dveře. Zavolali jsme, že jsme Fabiova družina, a kupodivu nám otevřel sám Marion. Vzal nás do zasedací místnosti, kde jsme využili pohostinství jeho baru, a probrali jsme celou situaci. O smrti kouzelníka už věděl a tak jsme mu vylíčili boj před branou. Marion nám řekl, že to nebyla saň, ale prachsprostá vyverna. Útočníci prý patřili do Jagarovy bandy, která pochází z Lawraku a nechává se najímat na různé asasínské práce. Jedná se o elitní vojáky, kteří si nechávají za svoje služby velmi dobře zaplatit. Jsou poměrně známí, protože v rámci jednoho ze svých kšeftů se jim podařilo chytit živou vivernu, kterou vykoupili a ochočili si ji. To samozřejmě zvýšilo jejich prestiž a od té doby je vyhledávají opravdu ti nejbohatší.   Zkusili jsme zajatce vyslýchat, ale vzhledem k tomu, že nám nerozuměl ani slovo, nebylo to na nic. Napadlo mě využít lektvaru Nadvlády a vstoupit do zajatcovy mysli. To se povedlo a z jeho vzpomínek jsem zjistila, že si je kdosi najal proto, aby zaútočili na Marionův palác. Cílem akce bylo odvézt pozornost od jiné akce a zaměstnat Mariona a jeho posádku natolik, aby byl cíl (my v hvězdáriu) oslaben. Se samotným zadavatelem zakázky se setkal jen sám Jagar, takže o něm nic zajatec nevěděl. Jagar dostal svitek s mojí podobiznou proto, že kdyby na mě náhodou někde narazili, tak aby mě nezabíjeli, ale zajali mě živou.   Vrtalo nám hlavou, proč bych najednou byla cílem pronásledování já a nikoli Líza . Napadlo mě, že to nějak souvisí s tím, že jsem možná šlechtického původu a třeba mě hledá otec, který se mě pod vlivem macechy vzdal. Pověděla jsem to ostatním a čekala jsem klasický výsměch jako vždycky, ale Mariona napadlo, že na tom může být něco pravdy.   Zeptal se mě, jestli vím, ke kterému šlechtickému rodu patřím. Ukázala jsem mu svůj medailonek a Fabio poznal, že se jedná o Jelení Hora - baronství jižně od Elšumy a na sever od Ife. Ve znaku má totiž zkřížené stříbrné paroží na zeleném poli. Marion konstatoval, že to konečně dává smysl. Nejedná se zřejmě o válku gangů, ale o mnohem závažnější záležitost, která už měla být uzavřena, ale zřejmě není… Vévoda Olas III. Modrovous, který spravuje Alangorsko a sídlí v Ife, má za prapraprasynovce právě barona Komára z Jelení Hory (mého biologického otce) (hehe, pozn. GM). S vévodou Olasem je pojí nejen krev, ale i prokletí. Krev bezdětných dívek z jejich rodu může posloužit jako ingredience k jednomu temnému magickému rituálu.   O to se již v minulosti pokusil temný mág Corleon. Vetřel se do přízně vévody Olase a vypracoval se na místo prvního radního. Svými nečistými triky a magií ho úplně ovládnul. Všichni si mysleli, že je vévoda nemocný. Před 8 lety se ztratila vévodovi jediná dcera – komtesa Mia I. Alangorská ┼. Bylo po ní vyhlášeno pátrání a mnoho hrdinů se pokusilo ji najít. Corleon jim ale řekl, že komtesa Mísa je ve skutečnosti zamilovaná do muže nešlechtického původu, se kterým utekla a je dobře schovaná. Hrdiny uplatil, aby po ní přestali pátrat. Ve skutečnosti ji však zajal sám Corleon a spáchal s ní onen rituál, jehož cílem je otevření portálu do jiného světa. Díky zásahu jedné skupinky schopných hrdinů, kteří se nenechali Corleonem zvyklat a uplatit, byl rituál neúspěšný, ale komtesa u něj zemřela a Corleon unikl. Všichni doufali, že už se nevrátí, když již není žádná dívka, ke které by se mohlo vázat prokletí…   Během Marionova vyprávění mi došlo, proč mě někdo tak urputně shání. Ví, že jsem krví spojena s baronem z Jelení hory a chce mojí krev! Brrr, hrůza mnou otřásla. Pak mě ale napadlo spásné řešení, že prokletí se týká jen bezdětných dívek. Postačí tedy, když přestanu být bezdětná. Jenže pak mi došlo, že kdyby se mi narodila dcera, tak by prokletí přešlo na ni a já bych se o ni neustále strachovala. Aggu napadlo, že bych mohla dcery zabíjet a syny si nechávat, což mě u něj vůbec nepřekvapuje… Každopádně kdyby se Fabio uvolil sdílet se mnou zase společné lože a zplodit se mnou potomka, spojil by příjemné s užitečným. Vzhledem k tomu, že jsem dědička baronství Jelení hora, dostal by za mě věno a já bych mu pomohla získat zpět jeho ztracené panství. Fabiovi se to moc nezdálo, prý jsem pro něj jen kamarádka s výhodami a asi si vysnil přinejmenším princeznu. Ale mě se Fabio moc líbí a věřím, že by nám to spolu klapalo. Tak uvidíme.   Blbý je to ale s tím, že těhotenství trvá dlouhých 9 měsíců a výběr pohlaví asi není možný. Zkoušeli jsme tedy hledat i jiné řešení. Mariona napadlo, že nejefektivnější by bylo mě prostě zabít. Pak tedy uznal, že je to až krajní řešení. Věřím ale, že je toho schopný, takže se musím mít na pozoru. Navrhla jsem mu, že bychom mohli jít na Ostrou skálu za theurgyní a zaplatit ji, aby se zkusila zeptat sfér, jak prokletí zrušit. Marion řekl, že si to nechá projít hlavou, ale bylo vidět, že se mu nechce za mě utrácet…   Dalším řešením je samozřejmě Corleona najít a zabít jeho (což se mi líbí o něco víc)… Marion nám nabídl své pohostinství (které v mém případě znamená vězení) do té doby, než se rozhodne, jak budeme postupovat dál. Rozhodli jsme se ten čas strávit studiem a tréninkem nových schopností a dovedností. Já jsem svým přátelům z družiny slíbila podíl na svém baronství, pokud mi pomohou dokázat můj nárok na něj a hlavně pokud mě ochrání před případným Marionovým konečným řešením Moniný otázky…