Remove these ads. Join the Worldbuilders Guild

Tanrot Vieldörn

Strážce císařovny

  Tanrot Vieldörn je na první pohled pravlk nahánějící hrůzu. Jeho četné jizvy, slepé oko a svalnatá postava dávají jasně najevo, kým Tanrot je - vojákem a osobním strážcem samotné thirské císařovny.  

Fyzické údaje

  • Pohlaví: ♂
  • Hmotnost: 75 kg
  • Výška †: 102 cm
  • Uši: sklopené, kupírované
  • Srst: střední
  • Barva srsti: černá s hnědým pálením
  • Barva očí: oříškové

Vzhled

  Tanrot na první pohled vypadá jako hubenější kredevský ovčák s kupírovanými oušky. Jeho postava je lehce, ale přesto pevně stavěná, atletického typu. To umocňují zejména dlouhé nohy, které Tanrotovi propůjčují dojem křehkosti. Pravda by však nemohla být dál. Důkaz k tomu představují jizvy, hlavně natržené levé ouško a škrábanec u kořene čumáku. Ostatní jizvy zakrývá středně dlouhá srst uhelně černé barvy, zdobená hnědým pálením.  

Povaha

  Tanrotova povaha byla silně ovlivněná jeho drsnou minulostí a prostředím, ve kterém vyrůstal. Už od malička vždy poslouchal svou maminku, nikdy nedělal problémy a nikdy se nevzpíral vůči povinnostem. Každý ho popisoval jako klidné, poslušné a hodné štěně. Není divu, že byl v okolí proto velmi oblíbený, a on si náklonnosti užíval. Rád dělal totiž ostatním radost, a ve své skromnosti to bylo vše, co potřeboval ke svému vlastnímu štěstí.   Po tragédii, co mu vzala jeho matku, se však změnil. Náhle zcela zamlkl a uzavřel se do sebe před okolním světem. Jeho život ovládl strach a ve svých štěněcích letech ho v mnoha ohledech silně ovlivnil. Ačkoliv zůstal poslušným a klidným, vůči ostatním kolem sebe se stal chladným a netečným. S nikým nemluvil a často se i schovával. Svůj strach a žal mu pomohl překonat až mladý voják Leon Njalsson, který se tehdy tříletého Tanrota dočasně ujal, a kterému se poprvé malý Tanrot od ztráty své matky skutečně otevřel.   Díky armádě i několika ztrátám svých blízkých se však stal vnitřně mnohem silnějším. Z malého a ustrašeného štěněte se stal ctižádostivý a cílevědomý voják, který je mezi ostatními právem respektován. Tragédie jeho minulosti mu sice vzaly humor, ovšem i přes svou vážnost si všichni Tanrotovy společnosti váží. Jak zlé, tak dobré zkušenosti plně využívá ve svůj prospěch, a ačkoliv těžšího pesimistu lze najít jen těžko, Tanrot nikdy nelitoval svého života a svých rozhodnutí, které z něj udělaly to, kým je dnes.  

Historie

Tanrot se narodil jako Tanrot Hrannarson 30. ledoloma roku 361 ve Vardenském velkovévodství, konkrétně na území Riziru. Bylo to v době, kdy se teprve nedávno podařilo utišit demonstrace proti koruně. Právě tehdy se mladá Vardenka Hronn seznámila se starším, kredevským vojákem, se kterým vedla velmi krátký a povrchní vztah, jenž skončil stejně rychle jako začal. Voják již po pár dnech odjel s armádou zpátky do své rodné země, a Hronn se, v jejich vzájemném slibu na začátku jejich románku, ani nedozvěděla jeho jméno.   Život šel dál a mladá Hronn už na svůj úlet s kredevským vojákem téměř zapomněla, dokud se jí nepřipomněl tím nejméně očekávaným způsobem. Netrvalo dlouho, a na svět přišlo malé štěňátko, kříženec Vardenky a Kredevana. Hronn mu dala jméno Tanrot, a už od prvních dní věděla, že se stane středem jejího života.   Tanrotovi se dostávalo všeho, po čem jen mohl toužit. Rodina ho milovala, a i když žili skromně, kupovali malému štěňátku spoustu hraček. I přesto, že ho ostatní štěňátka pro jeho odlišnost neměla moc ráda, našel si pár kamarádů, a tak byl šťastný. Matka mu nikdy nezatajovala svou minulost ohledně jeho otce, a s oblibou mu vyprávěla dobrodružné příběhy o jeho odvážnosti a síle, ke kterým Tanrot vzhlížel. Představu svého tatínka jako nebojácného a bezchybného vojáka měl sice trochu zidealizovanou, ale nacházel v ní útěchu k jeho nepřítomnosti. Vše se zdálo být v pořádku.   Když byl Tanrot trochu starší, začaly v městě opět řádit nepokoje. Jeho matka se o něj bála, neboť se čím dál tím víc stávala terčem posměchů i urážek vzhledem ke svému milostnému vztahu s Kredevanem. Nakonec byl tlak okolí tak velký, že se rozhodla se svým tříletým synem odstěhovat do většího města na hranicích území Riziru a Rithanu, do města Marlod. To bylo kvůli obchodní cestě udržováno kredevskými vojáky, a tak tu Hronn hledala bezpečí a klid. Tehdy ještě nemohla tušit, k čemu se právě v tomto městě schyluje.   Celé to propuklo večerem 14. námrazana, sotva dva měsíce po jejich přistěhování. Vypjaté vztahy mezi domorodými Vardenci a kredevskými vojáky vygradovali až k násilné potyčce, která započala jednu z největších a nejkrvavějších vardenských demonstracích proti koruně. Psi umírali na ulicích, Vardenci se na každém rohu rvali s vojáky, všude tekla krev. Žádný kredevský voják tehdy v Marlodu neunikl tomuto masakru. Nakonec došlo i na mladou Hronn a jejího syna.   Byl to sám Even Kyronsson, syn šampiona nelegálních psích zápasů v Tilflynu, kdo se tehdy společně s pár přáteli násilně vloupal k Hronn do domu. Mladá Vardenka však neměla být hlavním cílem. Jak brzy zjistila, Vardenci si nepřišli pro ni, ale pro Tanrota, jejího syna. Jeden z Vardenců štěně popadl a zatímco ho držel ve svých tlapách, Even jednou tlapkou vytáhl dýku a druhou chytil Tanrota za ouško. Hronn chtěla Tanrota zachránit, ovšem dřív, než se vůbec stihla o něco pokusit, chytili ji zbylí dva Vardenci. Bolestný křik jejího syna při řezání ouška v ní však probudil takovou sílu, že oba Vardence nakonec dokázala setřást a Evenovi se vrhla přímo po krku. Ten se stačil otočit a smrtelnému stisku jejích zubů uhnout, ovšem tím to nemělo skončit. Celá potyčka nakonec vyústila v nešťastnou nehodu, kdy Even nešikovným obratem tlapy zabodl dýku Hronně přímo do krku. Skupina Vardenců, společně se samotným Evenem, nakonec před tragédií uprchla. Tanrot byl tak ponechán v domě sám, s uříznutým pravým ouškem a se svou umírající matkou, napospas osudu.   V domě ho nakonec další ráno našel kredevský voják v kaluži krve, stočeného u těla své matky. Malý Tanrot se vojáka nejprve bál, ovšem když zjistil, že jde o Kredevana, našel k němu důvěru díky hrdinským příběhům, které mu matka o kredevských vojácích vyprávěla. Vzhledem k tomu, že město bylo stále nebezpečné a po demonstraci poničené, rozhodl se voják nakonec malé štěně odnést s sebou. Ostatní vojáci malé štěně přijali mezi sebe, a všichni se shodli na tom, že se o něj postarají, dokud mu nenajdou nový domov.   Pro Tanrota byly začátky velmi těžké. Po ztrátě své matky se změnil. Bál se všeho a všech, zcela se uzavřel do sebe a s nikým nemluvil. Ačkoliv vojáky poslouchal, často odmítal i jíst a jediné, co celé dny dělal, bylo ležení ve stanu či sezení kolem. Zdálo se, že malé štěňátko nemůže nic rozveselit. Otevřel se teprve až mladičkému vojáku Leonu Njalssonovi, ve kterém spatřil obraz svého otce, a který se nakonec i rozhodl, že se štěněte skutečně ujme.   Tanrot se díky jisté formě lásky a péče od Leona znovu naučil radovat se a otevřít se ostatním. V Leonovi znovu našel útěchu, a proto se na něj také silně upnul. Leon si ho bral s sebou všude, kam jen mohl, a snažil se ve všech případech vycházet štěňátku vstříc. Díky tomu, že byl starším sourozencem, měl Leon s malými štěňaty zkušenosti. Uměl Tanrota rozveselit, utěšit, i mu pomoct. Po pár týdnech se už Tanrot stihl díky Leonovi spřátelit s valnou většinou vojáků, mimo jiné i s Leonovým nejlepším přítelem Blekem Dubnirssonem. Netrvalo to dlouho, a brzy se Tanrot mezi vojáky stal velmi oblíbený a populární.   Po roce, kdy se na Leona i ostatní vojáky již Tanrot zcela upnul jako na svou rodinu, však čekalo další odloučení. Kredevská armáda si malé štěně z pochopitelných důvodů nemohla nechat, a tak byl Tanrot hned po návratu do Kredevského království ponechán v tamějším sirotčinci. Tím začalo období Tanrotova dospívání, které bylo však plné nočních můr a děsů. V jednom ze svých záchvatů úzkosti si dokonce sám uřízl své zbylé levé ucho. Strach, jenž Leon dokázal zahnat, se zase vrátil v plné síle, a Tanrot brzy zjistil, že se s ním musí vypořádat sám. Zatnul zuby a začal na sobě pracovat. Nechal si uši profesionálně kupírovat, od všech ostatních se odloučil a místo socializace začal tvrdě cvičit, neboť již po několika prvních dnech v sirotčinci si sám slíbil, že za každou cenu nastoupí již v tu nejbližší možnou dobu do kredevské armády.   Už v devíti letech si splnil svůj sen. Tvrdá práce se Tanrotovi vyplatila a do armády byl přijat bez problémů. Po celých pěti letech vyrůstání v sirotčinci se konečně cítil jako doma, což ho motivovalo a pohánělo vpřed. Nakonec se vyplnilo i jeho tajné přání, a ve svých nadřízených poznal i dva své dávné kamarády, Bleka a Leona. Obzvlášť Leon měl ze znovushledání s Tanrotem velkou radost. Tanrot byl tak konečně znovu šťastný.   Armáda a výcvik Tanrota v mnohém zocelily. I přesto, že si z něj mnozí dělali legraci pro jeho něžný a drobný vzhled, zvládal Tanrot všechny zkoušky na výbornou a byl jedním z těch nejlepších vojínů v Kredevské armádě. Svou poslušností a schopností si velmi brzy získal velké sympatie mezi svými nadřízenými, a již ve svých mladých letech se stal respektovaným vojákem mezi svými druhy.   Když Tanrotovi bylo 12 let, získal díky své oddanosti koruně místo ve vážené gardě impire, které s radostí přijal. Díky této pozici se brzy velmi sblížil s thirskou princeznou Käjthire, které bylo v té době 7 let. Oba dva si dobře rozuměli a rádi spolu trávili čas. Princezna byla v té době již zatížená císařskými povinnostmi, a tak se spolu seznámili rychle. Tanrot pro ni nakonec zůstal jako jediný kamarád, díky čemuž spolu trávili ještě více času. To však nakonec vedlo k tomu, že se Tanrot do mladé princezny velmi rychle zakoukal.   Vše se zdálo být perfektní. Tanrot měl místo mezi váženými strážci císařské rodiny, často se vídal se svými přáteli Blekem a Leonem, skvěle si rozuměl s císařem Lironem III. a jeho vztah s mladou princeznou Käjthire, ke které cítil náklonnost, směřoval správným směrem. To vše se však brzy mělo změnit.   Začalo to celé jedním večerem, který, jako téměř každý v té době, trávil s Käjthie. Oba dva si rádi povídali a vyprávěli si strašidelné příběhy. Právě tento večer však mezi Tanrotem a Käjthire došlo k vzájemnému nedorozumění, na jehož základě se Tanrot později odvážil a princeznu políbil. Ta však Tanrotovo gesto nepřijala pozitivně. V rozrušení, který polibek vyvolal, se nakonec oba ošklivě pohádali, což ve finále vedlo k tomu, že se Tanrot svého místa v gardě impire vzdal. Po svém vlastním dobrovolném ustoupení z pozice stráže gardy impire se vrátil zpátky do armády mezi své přátele, kteří ho uvítali. S princeznou Käjthire nebyli v kontaktu, což bylo však pro obě strany v té době nejlepší. Tanrot se opět zaměřil na svou kariéru v armádě, kde už tak měl dobrou reputaci. Na svůj mladý věk se brzy vyšplhal na vyšší hodnost a respekt přišel společně s ní. Jeho první větší mise v roli zodpovídajícího poručíka spočívala v potlačení další násilné demonstrace ve Vardenu. Právě tady se však udála tragédie, která Tanrota silně poznamenala.   Během obléhání města Atakklor na území Rithanu byl Leon těžce raněn. Bleko si ho všiml první a ze středu boje se svého kamaráda snažil odvléct do bezpečí, kde by mohli vyčkat na pomoc. V moment, kdy se tam dostali, se ale Bleko dozvěděl, že Leon při cestě svému zranění podlehl. Boj v té době kredevští vojáci už prohrávali a k Tanrotovi se zpráva o smrti jeho nejbližšího kamaráda dostala vzhledem k okolnostem ve velmi přímočařé formě. V tu chvíli to však v Tanrotovi probudilo takový hněv, že na strach či alespoň základní pud sebezáchovy nezbylo místo, a s nově nabytou kuráží se vyřítil přímo do řad protivníků. Jeho sebevražedný tah se mu jen zázrakem nestal osudným. Nepřátele tím naplnil zmatením a strachem, zatímco své druhy inspiroval odvahou, a brzy se všichni vrhli znovu do boje s ním. Dodnes je tento den známý a historka o Tanrotově odvažném činu ve městě Atakklor se stala oblíbenou mezi mladými kredevskými vojáky. Pro Tanrota samotného je však pouze vzpomínkou na smrt Leona Njalssona, kterou si nepřipomíná rád.   Tanrotovi trvalo dlouho, než skutečnost Leonovy smrti vůbec přijal, a do dnešních dnů se s ní nedokázal zcela smířit. Ztrátu Leona vnímal víc jako ztrátu dalšího rodiče než jako kamaráda, což otevřelo i staré rány ze smrti jeho matky. Bolest, kterou mu život přinesl, se nahromadila v takovém množství, že se Tanrot ze zoufalosti úchylil k alkoholu.   Byla to právě tato droga, co Tanrota nakonec stáhlo úplně ke dnu. Ve svém životě se vzdal všeho, co pro něj mělo cenu, a všechny své dny i večery začal trávit v hospodách. Po nějaké době se v jedné z nich setkal a jistým způsobem i seznámil s mladou a rozvernou Nabbou Roggrimsdottir, která ho před ostatními veřejně zostudila, když Tanrota poznala. Díky této události spolu Tanrot a Nabba nezačali zrovna nejlépe, a mezi oběma převládla nenávist. I přesto ho však Nabba začala v hospodách kvůli provokaci vyhledávat, a ačkoliv si to Tanrot nikdy nechtěl přiznat, začal si užívat její společnost.   Krátce poté, co byl ve Vardenském velkovévodství spáchán atentát na rodinu Destinenů a započala občanská válka, vyhledala Tanrota nyní už císařovna Käjthire a požádala ho o pomoc. Tanrot nakonec prosbě vyhověl, přestože sám sobě slíbil, že se do této prokleté země už nikdy nevrátí. Potkal se tam však opět s Nabbou, pro kterou to bylo nečekaným překvapením. Vztah mezi nimi hodně skřípal.   Tanrot se po oficiálním prohlášení smrti nového císaře s Käjthire znovu sblížil. Käjthire Tanrotovu společnost přijala jako přátelskou útěchu po ztrátě svého manžela. Tanrot se ale postupně víc a víc sbližoval i s Nabbou, a oba brzy zjistili, že jejich vzájemná nenávist byla jen zástěrou pro jejich skutečné city. Nakonec se dali dohromady, a vyklubal se z toho dlouholetý vztah a tři štěňátka.   Život tím však rozhodně skončit neměl. Už krátce po narození štěňátek se Tanrot a Nabba silně odcizili, což vedlo k ošklivému rozchodu. Pár dní poté se navíc Tanrot dozvěděl, že thirská císařovna byla unesena rebely z organizace Mírovců. Neváhal a do Vardenu sám osobně dorazil jak nejrychleji mohl, aby se mohl zúčastnit záchranné akce. Trvalo to několik týdnů, než se akce dala spustit, ale jakmile vojáci dostali finální rozkaz, Tanrot neotálel. Jeho úkolem bylo zajistit císařovnino přežití, a pro Tanrota samotného šlo o mnohem osobnější záležitost, než by kdo mohl tušit.   Najít Käjthire ve věznicích nebylo nijak těžké. Dostat ji odtamtud už bylo těžší. Tanrot musel císařovnu táhnout na zádech, neboť sama už chodit kvůli oslabení a četným zraněním nemohla. Cestu jim nezlehčili ani zbývající rebelové, kteří rozhodně neměli v plánu nechat Tanrota s nejcennějším vězněm jen tak odejít. Naneštěstí pro ně byl však Tanrot velmi zkušený voják, a ačkoliv rebelové měli přesilu, Tanrot je všechny zvládl porazit a dostat Käjthire z rebelské věznice do bezpečí. Z bojů si ale odnesl hluboké rány a slepé oko.   Po několika dnech se Tanrot s Käjthire vydali na cestu zpátky domů, do Kredevy, kde na oba čekalo řádné vyšetření a odpočinek. Tanrot celou dobu stál po boku císařovny a na vše dohlížel. Slíbil si, že už nikdy nedovolí, aby se Käjth něco stalo, a slíbil si, že ji ochrání děj se co děj. Svůj slib nakonec pronesl veřejně a oficiálně, když ho po pár dnech císařovna znovu jmenovala svým osobním strážcem, udělila mu místo v císařské gardě impire a nakonec i vlastní titul s rodem. Od té doby se od sebe nehnuli ani na krok, a brzy se stalo obecně známým faktem, že nelze mít jednoho bez druhého.   ~   Aktuálně Tanrot žije na císařském hradě Harskir, kde hlídá a dělá společnost thirské císařovně Käjthire.

Relationships

Käjthire Zimerius

kamarádka (Important)

Towards Tanrot Vieldörn

5

3

Honest


Tanrot Vieldörn

kamarád (Important)

Towards Käjthire Zimerius

5

5

Honest


Nicknames & Petnames

Božan, poklad

Základní informace

Celé jméno: Tanrot Vieldörn   Přezdívky: Tan, Taník, Rot   Narození: 30. 2. 361 Ak. E.   Místo narození: Rizir   Tituly: osobní strážce císařovny   Rod: Vieldörn  

Rodina

Partnerka: Nabba Roggrimsdottir   Potomci: Nestor Vieldörn, Roggrim Vieldörn, Tannaba Vieldörn   Otec: ?   Matka: Hronn Frarsdottir

Remove these ads. Join the Worldbuilders Guild

Character Portait image: by Käjthire