Město Kunikithi

Zatímco skoro všichni goliášové jsou horští lovci a sběrači, kmen Kunithiki se trvale usadil v nížinách, plníc slib že se budou navždy starat o rodinou farmu lidského dobrodruha, který se s kmenem spřátelil před generací. Aby splnili svůj slib goliášové postavili typickou vesnici kolem farmy, ale v goliášském měřítku. Od dveří po nábytek, všechno v Kunikithi je nepohodlně velké pro lidi, elfy, trpaslíky. Půlčíkům a gnómům to zas tolik nevadí, jelikož jsou zvyklý na šplhání na barové stoličky a natahování se pro kliky dveří.
Po těžkém (a podle některých vtipném) přechodu se Kunikithi se přizpůsobili zemědělskému životu vcelku dobře. Každý mladý Kunikithi je poslán do hor, aby se na rok přidal ke kmenu. Kunikithijský "zeměnáčelník", říká že tahle výprava připomíná mladým jejich vysokohorský původ. Dospívající Kunikithi to většinou nesnášejí, ale i přesto se občasně najde někdo komu se kočovný život zalíbí natolik, že se už do města nevrátí.