Hlubina lásky

"Širý vody Sedmi moří brázdí všelijaká pirátská pakáž, ale žádnej z těch bastardů není jako kapitán Tideus. Jeho loď se jmenuje Srdce bouří a povídám vám, že skutečně pluje ve středu snad každý bouře. Nebo možná bouře přichází tam, kam se Tideus plaví. To je fuk. Ten chlápek patří do tý nejhorší sorty. Prej i moře samotný má z něho strach. Celý léta přepadává lodě na moři i všechny možný přístavy. Jeho posádka si bere, co se jim zlíbí, ale on ne. Vo obyčejný tretky mu nejde. Hledá něco, co mu jiní piráti kdysi dávno ukradli přímo pod nosem. Čtyřista čtyřicet čtyři perel Elein."

"A ty perly jsou kde?"

"Já nevím, nikdo to neví, ty tupče! Jinak by je Tideus už dávno našel a ty zloděje by protáhl pod kýlem. Proto moře tak často bouří, Tideus zuří, protože je nemůže pořád najít. Ale jednou je najde, a pak se ti zloději před jeho hněvem nikdá neschovaj."

-Lidová vyprávění Elvanská

---

Byli jsme potrestáni za něco, co jsme nezpůsobili, vzácnej pane. Můj táta a zbytek posádky kapitána Jimmeye Rudopláště tomu Tideovi něco ukradli. Bednu s perlama, který si von strašně cenil. Proto je Tideus proklel a s nima i celý jejich pokolení až na věčnost. Musíme pít slanou vodu, protože sladká by nás zabila. Proto se nesmíme vzdálit od moře. A Tideus nás má na dosah, jenže tenhle ostrov nás kryje a Tideus nás nemůže najít. Jenže kletba se projeví hlavně když je bouřka, to jeden najednou stojí jak vopařenej a pokud si neudrží zdravej rozum v palici, tak se vrhne do rozbouřenýho moře a hltá slanou vodu, dokaď se neutopí. Pro je nás tu tak málo, jednou za čas si někdo jde zaplavat a moře ho pohltí. Jako moji ženu a moji dceru, vzácnej pane. Při bouřích nás Tideus volá k sobě a je hodně těžký ho neposlechnout.

-Joe - starosta Keteanu